Taková, na kterou si s nostalgií vzpomenu i v pokročilém věku. S výjimkou leporel s jedním obrázkem na stránku, na něž si vzpomenout vlastně nedokáže nikdo, by měla moje první kniha být opravdu speciální.
Například měkká kniha pro děti je skvělá v tom, že ji můžeme použít i pro velmi malé děti. Díky speciálnímu filcu nevadí, že ji děti budou sem tam ožužlávat, jak mají ve zvyku. Můžeme ji využívat mnoho let a přizpůsobovat vývoji dítěte. Čím víc je taková knížka interaktivní, tím víc v sobě spojuje zábavu i dětské vzdělávání. Díky tomu, že knihu můžeme s rodiči skládat společně, tvoří se v souvislosti s ní unikátní vzpomínky. Můžeme si pak říct: „Moje první knížka byla sice měkká, ale nejlepší :-) … ručně šitá od maminky.“
Moje první dotyková knížka mě naučila rozeznávat první písmenka
Měkká kniha je ideální i pro první slovíčka, která budeme dětem ukazovat. Každé písmenko z filcu si může dítě osahat, popřípadě ocumlat, jestliže je ještě ve věku, kdy věci „zkoumá“ i pusou. Může nás i pozorovat, jak písmenka skládáme/našíváme/provlékáme za sebou. Děti si tak trénují slovíčka nejlepším možným způsobem, zapojí hmat, zrak, sluch. A navíc si u toho hrají a tráví čas společně s rodiči. Písmenka jsou oblíbeným a užitečným komponentem.
Kdo se však hře s písmenky a slovíčky nechce v quiet booku věnovat, může si tuto část „usnadnit“ jen ukazováním jména. Jméno se dá našít na titulní stranu měkké knihy. Určitě je dobré nechat dítě, aby si s písmenky vlastního jména pohrálo a pochopilo, že jde o jeho jméno. Větší děti mohou písmenka vystříhat a skládat z nich další slova. Quiet book nikoho nenaučí v pravém slova smyslu číst, ale pár slovíček z něj dítě pochytí a první slova nepozná až ve škole: „Že by moje první kniha slovíček byl už quiet book, a ne slabikář?“
Od pasivního pozorování až po aktivní tvorbu – moje první kniha o přírodě
Nejmenší miminka jsou pasivními uživateli quiet booku. Jednotlivé komponenty si jen prohlížejí, žužlají je a mačkají v ručičkách. S přibývajícími měsíci se mohou víc a víc zapojovat aktivně. Už batolata můžou sama ukazovat, co by do knihy chtěla zařadit a na jaké místo. Děti v předškolním věku zvládnou ledacos do knihy zakomponovat. Vzhledem k měkkému materiálu si děti neublíží a komponenty pro quiet book můžeme vždy volit podle věku dítěte. Důležitý je čas, který dítě stráví s rodiči, a to, že u toho společně něco tvoří přesně podle svých představ.
Děti pak učíte vnímat svět kolem nich i mimo váš domov. Zvlášť děti ve městech s přírodou do kontaktu až tak nepřijdou. Ale i děti z podhůří se často seznamují s přírodou pomocí leporel či dotykových knížek nebo jiných obrázků. Do knížky můžete zakomponovat přírodní živly, všechny možné rostliny a různé efekty – můžete si názorně předvést i opadávání listí. Většinou obsahuje moje první kniha zvířata, nejčastěji domácí: kravičky, ovečky, pejsky, kočičky, stejně jako ptáčky. Můžete mít vlastní malou látkovou ZOO, ba co víc – klidně s pravěkými zvířaty, jako jsou mamuti nebo dinosauři. Dá se to tematicky pojmout různě – chronologicky dle evoluce, když na to chcete jít edukativně, nebo dát brontosaura na pastvu s prasátkem, když si chcete jen zablbnout.
A jak nenásilně pěstovat u dětí vztah k pracím v domácnosti?
No klidně taky pomocí měkké knihy pro děti.☺ Můžete si koupit pračku na buuku a udělat z ní „prádelní manuál“ pro děti. Můžou si tak dávat věci do pračky, vyndávat je, pověsit, usušit a přežehlit. Pračku můžete mít v samostatné knížce nebo začleněnou na stránkách quiet booku, pokud postupně vše začleňujete do jedné knížky.
V případě, že ve vás naše sada zažehne tvůrčí jiskru, můžete si takto vyrobit knížečky či stránky pro různé práce v domácnosti. Váš potomek si může „hračky“ v quiet booku vždy ke konci uklízet na správné místo, nebo se tam může učit, k čemu slouží kyblík s mopem atd. Fantazie nezná hranic. V dětech to postupně pěstuje pozitivní asociace k těmto domácím povinnostem, protože se s nimi prvně seznámí jako s příjemnými chvilkami trávenými hrou. Je to lepší, než aby to od začátku vnímaly jako nutné zlo a nepříjemnou, byť nutnou, povinnost.